Jdi na obsah Jdi na menu
 


19.století - seminární práce

28. 4. 2008

19. století

Jak se žilo v 19. století v rodinách různých společenských vrstev a srovnání s dnešní dobou.

Zpracovala:  Blanka Vachtová  8.B.  ZŠ Vodňanská ul., Prachatice

Datum:  březen 2007

Obsah:

Předmluva: str. 2

Úvod:

Období monarchie             str. 3

19. století

Jak se žilo v 19. století v rodinách různých společenských vrstev a srovnání s dnešní dobou.

Předmluva:

 

Zadání je velice těžké, protože o této době

z vyprávění svých předků mám jen mlhavé

a kusé informace. Můj pradědeček se narodil

8.12.1874, ale záhy zemřel a moje prababička

zůstala sama se svými dvěma syny, z nichž

jeden byl mým dědou, ale ten zemřel ještě

před mým narozením a tak z jeho vyprávění

nic neznám. Jen vím, že prababička zůstala

sama se svými syny, nikdy do práce nechodila,

z čeho žila nevím a už se asi nedozvím.

Můj děda – její syn i s bratrem museli

„ dávat kondice“/dnes se tomu říká doučování/

slabším, ale bohatším žákům a tím si vydělávali

na vlastní studia. Asi nic moc, protože na zábavu

už nezbýval čas. Ale to už je zase dvacáté století

a tak zpátky k onomu devatenáctému,

který znám jen z literatury.

 

Např. Božena Němcová ve svém stěžejním díle „Babička“ popisuje vztahy mezi jednotlivými stavy  v 30. – 50. letech 19. století,  tj. mezi vrchností, panstvem, služebnictvem a chudinou.

 

Úvod:

 

19.století – období mezi lety 1800 – 1899

Společenské vrstvy 19. století.

Období monarchie

české země jsou  součástí Habsburské monarchie, od roku 1867 v duální monarchii Rakousko – Uhersko. Počet obyvatel na začátku tohoto století byl necelých 30 milionů obyvatel a Češi se podíleli 4 miliony obyvatel. Později  se v celém rakouském soustátí zvýšilo na 40 milionů a počet českých obyvatel dosáhl čísla až 6 milionů.České obyvatelstvo  a Čechy uvnitř Rakouska patřily k nejvyspělejším částem. Na základě císařského patentu z roku 1781 bylo zrušeno nevolnictví, ale stále ještě zůstával zachován podřízený poměr poddaného vůči vrchnosti, který definitivně odstranil až rok 1848. Rovnost všech občanů však byla jen formální, všeobecné hlasovací právo bylo uzákoněno až v roce 1907, a to ještě platilo pouze pro muže. Plnoletosti dosáhl člověk až ve 24 letech.

 

 

Abych mohla porovnat život v rodinách různých společenských vrstev, nejdříve se pokusím tyto vrstvy vyjmenovat, i když každý pramen uvádí jiné rozdělení vrstev, ale zhruba byla vrstva bohatých a chudých a mezitím vrstva střední – na venkově to byli malorolníci a ve městech měšťanstvo. Velkou roli nehrálo ani tak vzdělání jako majetek.

 

Na počátku 19. století zaznamenaly české země růst počtu obyvatelstva, ale obrátil se trend v hustotě osídlení, kdy lidnatější se stávaly spíš průmyslové oblasti než úrodné zemědělské.

V tomto století byly velké rozdíly mezi životem na vesnici a ve městě.

Vesnice:

Obyvatelé vesnic se zabývali zemědělskou činností a podle majetku polností se vytváří

venkovská šlechta, což jsou selští statkáři a velkostatkáři obhospodařující více než 20 ha půdy a aristokratičtí velkostatkáři obhospodařující půdu od 20 – 50 ha.

Na jejich půdě hospodaří zemědělští dělníci a nádeníci, kteří nevlastní půdu, ale pracují v zemědělství na půdě jejích majitelů.Dále je na vesnici vrstva malorolníků vlastnících 2 – 5 ha a kterých je z 1 608 155 osob hospodařících v lesnictví a zemědělství na počátku 19. století 18 % tj. 201 141 a obhospodařují svoje polnosti převážně s rodinnými příslušníky případně najímáním čeledínů, kteří se stávají součástí rodiny a řídí se čeledním řádem.

Protože život na vesnici není nijak lehký, zemědělství nestačilo plně uživit tehdejší obyvatelstvo, dochází ke změnám v životních zvyklostech a potřebách , mladí se žení do měst nebo odcházejí na studia.

Proto je 25. října 1804 zaveden konskripční a odvodní patent = jedná se o soupis osob povinných vojenskou povinností a dále je zavedeno Domovské právo, které zaručuje nerušený pobyt v domovské obci, který vzniká narozením v příslušné obci, provdáním – manželka nabývala příslušnost svého manžela a dále nepřetržitým pobytem v příslušné obci.

Města:  ve městech jsou 2 základní vrstvy společnosti

Buržoazie, která podniká s cílem maximálního zisku a najímá námezdní sílu, která nic nevlastní, nabízí svoji pracovní sílu na trhu práce.

Život městských rodin se výrazně lišil od venkovských, kde žily dvě někdy až tři generace v jedné chalupě nebo na gruntu. Městské rodiny se většinou skládaly z rodičů a dětí. Dospělé děti se snažily co nejvíce osamostatnit, protože v domácnosti rodičů žili další sourozenci. Toto bylo typické pro dělnictvo. Postupně se mezi rodinami vytvořily velké sociální rozdíly. Ve městech s koncentrací průmyslu vzrostla po polovině 19. století masa dělnictva, která tvořila početnou, ale ekonomicky závislou vrstvu, ve které mnozí přežívali v provizorních podmínkách na hranici životních potřeb.

Ekonomické a společenské změny přinesly i změny sociální vytvořením nových sociálních vrstev – podnikatelé, dělníci z továren, úřednictvo a inteligence.

Na společenském a mocenském žebříčku pak postupně ztratil hlavní slovo urozený původ a nastoupily peníze a ekonomická moc.

Bydlení:

U rodin vyšších a středních vrstev byly zaměstnány služebné, starající se o běžný chod domácnosti, o veškerý úklid, přípravu jídel, nákup a šatstvo a také v těchto rodinách byly panské, které obsluhovaly hosty a rodinu. Dnes to nejsou služebné, ale říká se jim au-pair, které vzhledem k době mají větší práva a pokud jsou v cizí zemi, mají možnost studovat v kurzech nebo večerních školách jazyk té země, stravují se bezplatně v rodině a dostávají pravidelný plat.

Dělnická rodina v 19. století žila v malých domcích - někdy nazývaných nouzových koloniích, kde byla i jen jedna místnost – nebo v bytech pavlačových domů v dělnických čtvrtích. Podle lokality vedle sebe žili tovární dělníci, různí řemeslníci a zaměstnanci. Pavlačové domy nahrazovaly seskupení malé vesnice, jejich obyvatelé přicházeli z venkova a většinou zachovávali původní zvyky. Většinou se udržovaly dobré sousedské vztahy. Lidé se scházeli po práci a povídali si před domky nebo na pavlači. Běžná byla vzájemná výpomoc s potravinami, při hlídání dětí.

V dnešní době žije převážná část obyvatel v panelových domech, kde se většinou před sousedy, pokud je vůbec znají, uzavřou ve svých bytech a o víkendech hromadně prchají na své chalupy nebo chaty, někdy i do více než 100 km vzdálených míst od svého bydliště. Víkendová expanze pražských obyvatel začíná již v pátek a v neděli se opět navracejí do Prahy.

Bohaté rodiny v 19.století bydlely v městské zástavbě nebo samostatných domech – vilách. Některé rodiny, zejména pražské měly i svá letní sídla. Byty měly několika pokojové, často se salónem, dobře vybavené příslušenstvím a nábytkem. Salón reprezentoval životní úroveň rodiny a umožňoval, aby se v něm scházela rodina s přáteli. Dnes nepoužíváme výraz salón, ale obývací pokoj a plní stejnou funkci jako kdysi, byty jsou rovněž několika pokojové, jen chybí pokojík pro služebnou. Nábytek byl většinou ve stylu biedermeieru neboli měšťanského pozdního empíru typického pro období 1830 – 1850 a pak v 50. a 60. letech byl styl tzv. druhého rokoka – doznívání romantismu. Pro interiéry byly typické štuky a levnější ornamenty z tlačené papírové hmoty nebo sádrový reliéf, zlacený nebo barevně přizpůsobený stropu nebo stěnám. Častým doplňkem byly židle, tzv. thonetky z ohýbaného dřeva, které vyráběl od roku 1857 německý truhlář Michael Thonet.

Dnešní byty mají jednobarevné stěny i strop, v současnosti se začínají používat pro interiér syté barvy na stěny, nábytek je v převážné míře jednotný. „Obýváková“ stěna z dřevotřísky přes nejdelší stranu pokoje , uprostřed trůní televize a naproti je sedací souprava. Modernější domácnosti dávají přednost kovu a sklu nebo se vrací k nábytku 19. století, které získávají ze starožitnictví za dosti vysokou cenu nebo levnější varianty tohoto stylu jsou pouhými napodobeninami opět z dřevotřísky. Takže asi na nábytku z 19. století bylo něco příjemného, když se k tomuto stylu vrací výrobci podle požadavků nakupujících.

Volný čas:

Způsob trávení volného času se v průběhu druhé poloviny 19. století měnil. Mimo běžné a tradičně uctívané církevní svátky a oslavy, spojené se změnami ročního období, se začaly prosazovat i oficiální slavnosti, civilní hry, promenády a taneční zábavy. Chodilo se do divadel, hospod a kaváren. Začalo se masově sportovat, v roce 1862 byla Tyršem založena tělocvičná organizace Sokol. Do té doby rakouská vláda a katolická církev neměly zájem na jeho masovém šíření, tělocvik byl do té doby výsadou šlechty a zámožnějšího měšťanstva.

Tak až na to masové sportování, se toho v dnešní době moc nezměnilo.  Dřevěné arény, které hrály hlavně v letním období se stavěly s kapacitou 3000 – 4000 diváků,dnes se megashow neodehrávají v arénách, ale na stadionech a s účastí je to obdobné, taneční zábavy se nazývají diskotéky a jsou věkově omezené a nejedná se zde o klasické tancování v páru, ale vlní se v rytmu kdo chce a jak chce.

 

 

 

Móda 19. století 

Styl oblékání žen je plný fantazie, jejich oděv podléhá módním změnám daleko více než u mužů. Ženský styl zdůrazňuje sukně až ke kotníkům, rozšířená s úzkým až vosím pasem a tak se vrací nezdravé sešněrování a používání korzetu.Dojem úzkého pasu opticky zvětšovaly široké rukávy, nízko nasazené, bohatě řasené a zdobené.V ramenech rozšířený oděv s úzkým pasem a širokou sukní vytváří styl romantické doby. Podobný styl je i u vesnických žen, jen není tak zdobný a nejsou používané drahé látky, ale především plátno.Na místo klobouků, používaly praktické šátky vázané „ na babku“.Ve městech byl nezbytnou součástí oblečení klobouk zdobený peřím, stuhami, umělým ovocem a květinami.Účesy byly složité, používaly se příčesky, ozdobné hřebínky a stuhy. Venkovské ženy mají vlasy vzadu stažené do uzlu, zakryté šátkem – viz babička z Boženy Němcové.

Styl oblékání mužů se naopak příliš neměnil, frakový kabát je vycházkovým i společenským oděvem. Barevný frak doplňovaly kalhoty jiné barvy, byly dlouhé, úzké, vpředu nad botou obloukovitě vystřižené, aby se neřasily. K fraku se používaly pestře květované nebo kostkované vesty z hedvábí nebo saténu. Košile měly stojací límce, kravata se těm dnešním příliš nepodobala, její vázání bylo neobyčejně složité. K vycházkovému oděvu mužů patřila „špacírka „ , což byla lehká hůlka. Pochopitelně, že oblečení mužů venkova bylo jednodušší a chudší a určitě nepoužívaly špacírku.

Tak móda tohoto století ve mně nebudí obdiv. V dnešní době sice existuje „in“ a „out“ móda, ale ve skutečnosti je oblečení sportovního rázu, není tolik svázané, ale je volné, pohodlné. Sukně mohou být různých délek včetně minisukní, což v 19. století nepřicházelo v úvahu. U pánů převládá riflové oblečení, podnikatelé dnešní doby se pohybují ve společenském oděvu nejlépe tmavé barvy se světlou košilí, kravatou a dlouhým kabátem./Vrstva bílých límečků/. Že by to byl předepsaný oděv pro podnikatele? Pak moc fantazie nemají.

 

 

Jestliže chci porovnávat život v 19. století s dnešní dobou, nemůžu vynechat vědecké objevy a vynálezy této doby, protože v tomto století byl položen základ k dnešní vysoce vyspělé světové vědě a technice a tak jen hrubý výčet vynálezů, bez kterých bychom dnes nepoužívaly techniku, která je symbolem našeho století, někdy nazývaného přetechnizované.

1)     Elektřina – Michael Faraday ( nar. 22.9.1791, zemř. 25.8.1867)britský fyzik vynalezl

      dynamo a tento stroj umožňuje vyrábět elektrický proud

2)     Thomas Alva Edison ( nar. 11.2.1847, zemř. 18.10.1931) americký vynálezce filmové

      kamery, mikrofonu a zdokonalil žárovku, zavedl elektrický proud nejen do 

      domácností

3)     Alexandr Graham Bell v roce 1876 zkonstruoval první použitelný telefon, ale i gramofon

4)     bratři Lumiérové v roce 1895 přidali k obrazu pohyb a zrodil se film

 

Kde bychom dnes byli bez těchto vynálezů, v době televize, filmů, mobilních telefonů a počítačů, nebýt těchto objevů. Je fakt, že  lidé v 19. století si jich neužily, vynálezy nebyly v té době masově rozšířené, ale o masové šíření a zdokonalení jsme se postarali zase my v našem století.To, že si můžeme rozsvítit, je pro nás samozřejmostí, v 19. století to bylo jen výsadou těch nejbohatších, na vesnici se stále svítilo svíčkami nebo loučeni a dodržovaly se „černé hodinky“, při kterých se vyprávěly různé příhody, ale i dějiny českého národa v ústním podání / situaci venkova popisuje nejen Božena Němcová, ale i Alois Jirásek/.

 

V tomto století v roce 1805 byla zavedena povinná školní docházka, která na vesnici nebyla brána příliš vážně, protože když začaly práce na poli, vesnické děti musely pracovat s rodiči na poli nebo jít k sedlákovi a když přece jen šly do školy, většinou usnuly, protože byly unavené prací. Ale v zimě do školy chodily, protože se nepracovalo na polích, ale navíc ve škole bylo teplo. Na základní pětileté školy navazovaly trojtřídní měšťanky. Následovala gymnázia, obchodní akademie, zemědělské školy, průmyslové, uměleckoprůmyslové školy. Studovalo se zpočátku v němčině později jen v češtině. České země se vyznačovaly vysokou gramotností 97 % .Po školské reformě  byla roku 1867 zavedena osmiletá povinná školní docházka a studovalo se jen v češtině. Fungovala Karlova  universita

Takže stejný systém jako je dnes, jen s jedním podstatným rozdílem. Za dob Rakouska – Uherska si byli občané rovni, mohli se libovolně stěhovat, podle své volby se mohli rozhodnout pro jakékoliv povolání, nemuseli se obávat, že bude ohrožen jejich majetek, porušováno listovní tajemství, že jim bude bráněno ve spolčování či šíření informací, byla zaručena svoboda náboženského vyznání, vědy a vyučování . Tolik tzv. prosincová ústava z roku 1867, ale ve skutečnosti si policie a úřady dovedly najít prostředky, proti nepohodlným neněmeckých národům. Některá práva mohla obecně jen těžko platit – děti z dělnických rodin mohly o svobodném výběru povolání jen snít, továrna je stejně neminula, stejně tak venkovské děti jen výjimečně mohly studovat, většina jich zůstala zase na venkově a těžce pracovala na poli.

Dnes taková diskriminace není a pokud se chce někdo učit, může si opravdu svobodně vybrat povolání, záleží jen na něm a ne na bohatství nebo postavení rodiny.

 

Závěr:

Některá literární díla působí romanticky, poklidným životem, ale protože to bylo období politicky velmi neklidné a byly velké rozdíly ve společenských vrstvách –rozdělení na  chudé a bohaté, je dnešní 21. století ve znamení parlamentní demokracie bez rozdílu společenských vrstev jednodušší. Pokud bychom dnešní společnost chtěli řadit do vrstev, pak jen na zaměstnané a nezaměstnané, i když vzdělání hraje v nezaměstnanosti velkou roli, ale to může každý z nás ovlivnit,  buď má nadání nebo píli nebo manuální zručnost a hlavně má zájem se realizovat prací a dosáhnout takových výdělků, že nemusí mít existenční problémy, ale naopak, realizovat své sny. O to je to v dnešním tisíciletí jednodušší. Jsem ráda za svoje tisíciletí a neměnila bych.

 

 

  

 

 

Použitá literatura:

Rakousko – Uhersko let 1868 – 1914

Toulky českou minulostí- Petr Hora-Hořejš

Dějiny světa

Dějiny světa v souvislostech – Imanuel Geiss

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

chruza

(bejk, 14. 11. 2008 14:04)

jezismarja to pismo je fakt nejhorsi vubec se to neda cist.ale jinak dobry.